Rodiče mají chatu v horách, ale jak stárnou, je pro ně špatně dostupná a údržba a je únavná. Já i moje sestra bydlíme daleko, takže je pro nás údržba chaty obtížná. Rodiče se tedy rozhodli, že chatu prodají a za inkasované peníze si v létě zaplatí pobyt v nějakém penzionu s jídlem a budou si užívat důchodu.

Nicméně ani po roce není chata prodaná, protože se nemůžou dohodnout na ceně. V jejích očích má chata velkou hodnotu, protože ji stavěli, vložili do ni spoustu práce a úsilí. Tržní cena je zřejmě značně nižší než jejich představy. Co mluvím s matkou po telefonu, poslouchám něco o nenasytných makléřích a líných zájemcích. Líných ve smyslu, že každý chce jenom "dojet autem až k chatě a otočit kohoutkem a mít teplou vodu," zatímco za jejich mladých let to bylo jiné. Poslední rozhodnutí je to, že chatu raději nechají spadnout. Je to stářím? Taky máte v rodině nemovitost, kterou by bylo vhodné pořešit, ale někde to drhne?