Ráchel, tak je pravda, že jsem si tu odpovědnost zas až tak v těch 10 - 16 nepřipouštěla (byl to benefit, ale tak nějak skoro zadarmo, bez tíže), a pak už s ním byla celkem rozumná domluva (pominulo válení v blátě a jiné potíže). V mých 10 - 11 byl brácha živá panenka na hraní. Kdyby mu bylo v té době pět, možná by to na mě dolehlo tíživěji tak na ten rok, než to byl už prostě zas parťák, ne miminko - batole - školkáč, u kterého člověk musel být permanentně ve střehu.