Jako někdo, kdo mohl vyzvedávat bratra ze školky (jediný mírný opruz na tom byl doprovod stařenky sousedky, protože nedospělé osobě bratra nevydali) jsem si toto privilegium převzaté odpovědnosti docela užívala a brášku též. Ale měli jsme tedy s bráchou vždycky moc fajn vztah a stále máme, a jsme od sebe 10 let, takže to je možná jiná situace, než sourozenci věkově bližší. V deseti jsem měla z narození brášky opravdu velkou radost a předem jsem se těšila na péči o něj, že ho všechno naučím, atd... což mě následujících cca 12 let nepustilo, pak už byl tak nějak samostatnej