hele, a je každý z nás vždycky ve všech ohledech na výši?

Dokážeme neomylně vždycky rozpoznat kvalitu v muzice, knížkách, obrazech, sochách? V kvalitní architektuře, oblíkání, jídle, pití, autech?

Skoro bych řekla, že každý z nás máme něco, v čem jsme fajnšmekři, a něco jiného, v čem jsme úplní barbaři. Pokud budu milovat Janáčka, Kafku a Le Corbusiera a ze všeho méně hodnotného se mi bude okázale obracet žaludek, má zase někdo, kdo by na sebe nevzal nic jiného než klasický kostýmek a botky z pravé kůže a v životě by se nenapil vody z vodovodu, právo nade mnou ohrnovat nos? Když budu fanda vysoké gastronomie, mám právo ohrnovat nos nad někým, kdo si nejvíc pochutná na řízku nebo hospodským guláši? Když se někdo dokonale vyzná v autech, měl by ohrnovat nos nad někým, kdo tomu vůbec nerozumí?