Federiko,
jedním z nepsaných předpokladů u mého potenciálního partnera bylo, aby netrval na pořádku doma, respektive na tom, abych ho udržovala já.
Myslím, že časem se to zpracovalo do vcelku přijatelné podoby, kdy jsme sice schopní třeba navečeřet se na stole plném papírů a jít klidně spát, když není umytý nádobí, ale hmyz ani myši nás nežerou, a když ZE SVÝ VLASTNÍ ZKUŠENOSTI (tedy ne proto, že "by se to mělo" usoudíme, že něco je lepší , tak jsme schopní to docela i aplikovat.
Proto si myslím, že výchova k nějaké velké pořádkumilovnosti, která nejde "zevnitř", je málo platná, ale zato značně otravná.