Sport zmeno, celkem chápu tvoje pocity, kolem sportu dětí se časem vytváří i parta rodičů, komunita, která ti možná bude chybět, k tomu jsi naštvaná na zbytečně nakoupené fotbalové vybavení, zklamaná z promarněné příležitosti a to zklamání ještě utvrzuje trenér výrokem, že syn ztrátu nikdy nenahradí. Jasně, když trenér přijde o skvělého sportovce, bude tvrdit cokoli, aby si jej udržel. Myslím, že kdyby si to syn za pár měsíců rozmyslel, s radostí (no, možná s nějakými kecy, aby se neřeklo) ho trenér vezme zpět.

Můj syn stejného věku taky sportuje, i když není až takový talent, ale pohybové nadání má - udělal testy na sportovní základku, leč sám dal přednost jiné škole, kde se víc pracuje hlavou než nohama.

Já bych respektovala synovu volbu, když je šikovný, půjde mu nejpíš i druhý sport. Třeba to bere jako výzvu, dokázat si, že umí i něco jiného než fotbal. Rozhodně bych mu nic v budoucnu nevyčítala a byla bych ráda za to, že sportuje. Zapracuj na myšlenkách typu: Děsím se, že se k fotbalu nevrátí... no a co, nebude to konec světa, podstatné je, že bude mít sport, který ho baví.

Jak psaly i předemnou, v pubertě se zájmy často mění, je to úplně běžné. A jestli se mu na soustředění stalo něco, o čem nechce mluvit, to je taky možné. Já se často o některých situacích dozvídám od jiných dětí a rodičů, sám mi to neřekne, i když se běžně o všem možném otevřeně bavíme. Každý může mít svoji 13. komnatu.

Smiř se s tím, hledej pozitiva a uvidíš, že bude vše dobré a syn v novém sportu spokojený. Hlavně, ať funguje po zdravotní stránce, myslím, že měl doteď naloženo dost, chápu, že sám chtěl.

Kdybys byla v zaměstnání ve vysoké pozici a rozhodla se změnit místo, asi by tě syn nepřemlouval - bylo by to tvoje rozhodnutí a tvůj život, nenechala by sis do toho mluvit.

Přeji, ať se synovi v nové partě líbí a ve sportu daří.