Libi, řekla bych, že v tomhle jsem poměrně nohama na zemi.Na muže vzpomínám jako na bezvadného chlapa, který měl, stejně jako každý, svoje chyby. Myslím, že jsem ho na piedestal dokonalosti neumístila, na rozdíl od dcery, která to tak má a bude mít zřejmě vždycky... A optikou tátovy dokonalosti bude vždy nazírat všechna maskulina kolem sebe i kolem mě... takže nemají valnou šanci v jejích očích uspět...