Oblečení a boty po manželovi (+ 1/2017) jsme roztřídili takto:

1) co si někdo z nás chce nechat ať z nostalgie či na nošení (syn toho nosí hodně, dcera něco málo, já víc - zrovna mám na sobě v práci manželovu košili)

2) co je staré roztrhané a nechceme schovávat - skutečně jsme vyhodili do kontejneru smíšeného odpadu (toho bylo malinko fakt rozpadlých věcí, manžel hned tak něco nevyhodil...)

3) co je použitelné, ale nechceme nechávat - dali jsme do charitního kontejneru (jde to někam na ústředí kde to rozdělují, pochybuji, že bychom v tom potkali někoho zde, a i kdyby............... tak aspoň to slouží...)

4) co je použitelné, nikdo z nás to momentálně nechce, ale nechce se nám ani dávat pryč - leží v banánovce u mě.

Třídili jsme poprvé již pár měsíců (no možná skoro rok) po úmrtí, a pak ještě později nějaké zbytky, co jsme opomněli v jiné skříni.

Děti jsou dospělé.