Ty jo, ještě toho trochu...
Když já jsem fakt magor (a schraňovací nevyhazovací skrblík)
- na jednu stranu bych ráda a přišlo by mi pragmatické, pokud by věci ještě sloužily
- na stranu druhou nevím, jak bych reagovala já, pokud bych v nich někoho blízkého vídala (a to jak v rámci širší rodiny, tak potencionálního partnera...)
- u dcery jednoznačně vím, že v tátově svetru nikoho vídat nechce
- pořád mi z toho vychází má oblíbená "metoda postupných kroků" = primárně nakrabicovat a odnést na půdu... a třeba po čase s tím založit nějak dál...