To byla především vaše volba, že si chcete pořídit dítě. To dítě do toho nemohlo mluvit.

Uvedu příklad: Jak často se stává, že se rodič třeba chce stěhovat za lepší prací, najde si novýho partnera atd. a dítě se kvůli tomu musí přestěhovat někam kam nechce, přijee o původní školu a o kamarády o všechno a každej to odbyde tím, že přece rodič potřeboval lepší práci.

A teď si představ šílenej model opačný situce: 13ti letej kluk se zamiluje do svojí spolužačky, která se stěhuje do jinýho města a protože o ní nechce přijít, tak chce po svejch rodičích, aby se jako celá rodina přestěhovala do toho novýho města taky. Umíte si představit, že by to nějaký rodiče pro toho kluka udělali? Ani ve snu, každej by si akorát klepal na čelo. Přitom ty dvě situace si principielně neliší. Je tu něco co je pro toho člověka v tu chvíli hrozně důležitý a zásadní.

Děti se vždycky podřizujou rodičům, ne naopak, jenže dospělí už to ani nevnímaj protože ty jejich potřeby jsou přece "strašně důležitý" zatímco dětský touhy jsou "úplný kraviny" a pak má někdo pocit, že se rodiče neustále podřizujou dětem, ale tak to není. To co popisuješ ty byla rodičova touha - touha pořídit si miminko a s tím potom (logicky) podstupovat všechno co k tomu patří a je fakt divný to potom omlouvat, jako nějakou svojí velkou oběť.