Mám tři děti, považuji je za velký dar. Nemám pocit, že bych se o něco ochuzovala, spíš naopak. Jsem přirozeně pohodlná, tíhnu k samotářští, děti mě dost aktivizují. Dělala jsem dost věcí, do kterých bych se nepustila, potkala mnoho přátel, které jsem poznala jen díky nim. Díky dceři jsem se začala učit hrát na klavír, díky synovi jsem se dost zlepšila v matematice, ale i v kreslení - šli jsme spolu na kurs. A všechny ty výlety a akce, kde se toho člověk dost dozvěděl. Pohybují se mezi lidmi, kteří mají mnohem více dětí, čtyři, pět, jedná kamarádka 8. Jak se to takhle sešlo, nevím, ale pokud jde o chudobu, tak nevidím, že by ty děti strádaly. Chápu, že někdo děti nechce, ale mně ty mé asi zachránily život.