Děti mám 2.
O třetím manžel mluví, jenže: on je od rána do večera v tahu, v domácnosti na nic nesahne (max. vezme děti ven). Hlídání od babiček nemám, jsem furt s nimi. Na jesle či chůvu nemáme peníze. kdybych dělala chůvu já, vydělám asi víc, než teď. Pracovat s dětma, to by mi jeblo.

Jsem samotářka. Nedovedu dělat moc věcí na jednou. Vypracovala jsem se na docela svobodnou pozici v práci. S dalším dítětem bych pak někde zase znova musela začínat od nuly.
trpím strašnou únavou, potřebovala bych několik let dospat. Mám celiakii a osteoporózu.

Konečně s dětmi můžeme celá rodina jezdit na lyžích a chodit po horách a žít nějaký zajímavý život. S miminama se toho moc nedá. Zase bych se musela všeho vzdát. mám pocit, že jsem se jakoby sotva naučila plavat a zas by mě někdo tahal pod hladinu.

Kdybych měla slíbené pracovní místo, klidně spící děcko, žádné zvracení celé těhotenství, asi bych nad tím zauvažovala. mám pocit, že mateřstvím moje stárnutí probíhá ne lineárně, ale exponenciálně. Únava se žádnejma prachama odčarovat nedá...