Tohle mi připomnělo jednu písničku (Pokáč), podle mě velmi sofistikovaný milostný vyznání, protože pokud někoho miluješ, tak Ti nevaděj i jeho méně krásný stránky:

"Už zas mám ty svý noční můry, no však ty víš
Už zase se probouzím, když lásko ještě spíš
Když uslyším, jak do tmy zachrápeš dojde mi,
že po tvým boku jsem našel ráj na Zemi

A když celej zmačkanej po noci probdělé,
páč smi už zase lezla na mou půlku postele
Vidím tě válet se v tom mastným triku mým,
konečně milostným básníkům rozumím

Když větráš vzduch pod svou peřinou,
všechny kytky v pokoji zahynou - jen tvou vinou

R:
Přesto na celým širým světě nic hezčího není,
než vedle tebe zlato každý ráno probuzení
Když vidím, jak se tvá slina z tvé tváře
spouští do polštáře - vím, že jsme si souzení

A když ti pak přinesu vajíčka na měkko,
ty s nerudným výrazem schováš se pod dekou
A když ti pak přinesu vajíčka míchaná,
jo to jsou ty momenty, kdy seš fakt naštvaná

Když roztáhnu závěsy, kávu ti naleju
Pak z postele vylézt tě násilím přiměju
Pak při letmém polibku cítím tvůj ranní dech - jsem šťastný,
že mám tebe a že maj Listerine v obchodech

Kdo tě viděl ráno sotva tuší,
že přes den ti to vážně sluší - na mou duši

R:
Přesto na celým širým světě nic hezčího není,
než vedle tebe zlato každý ráno probuzení
Když vidím, jak se tvá slina z tvé tváře
spouští do polštáře - vím, že jsme si souzení"