Přidat odpověď
Koníčku, už ho nechci, tahle diskuze mi hodně pomohla si to uvědomit. A nemám chuť si to s ním ani vyjasňovat. Každý má právo na pochybnosti, kdyby odložil rande, víkend (jak píše Rose), tak to beru. Ale ty plky o tom, že není připravený, chce být sám (bez nějakého bližšího ohraničení doby), po týdnu, kdy jsme se vůbec neviděli. Strašně mi to smrdí, to není spontánní vyděšení nebo tak něco. Já jsem hodně přímý člověk a potřebuji stejného k sobě. Vím, že by mě ubíjelo, kdybych pořád měla rozklíčovávat pocity druhého, že nemůžu soudit podle sebe. Nesnáším, když někdo něco říká, a nejedná podle toho. Takže vyznání lásky v kombinaci s tím, že mě nepotřebuje vidět, to mi prostě úplně vyřazuje software instinktu. A já to nijak vyhroceně neusekla, jen jsem napsala, že mě zklamal (lehce emotivně jsem konstatovala, že to bylo teda všechno hezké divadlo), ať mi nepíše, a blokla ho na watsupu. Ale zavolat mi může, ví, kde pracuju, kde bydlím. Neposlala jsem ho do oněch míst, ani žádné nadávky, neřekla jsem, že končím. Je to třetí den a nic.
Předchozí