V určité (zmatené, nesnažte se marně pochopit, kudy mé myšlenkové pochody pochodují) souvislosti s tématem o eutanazii jsem si vzpomněla na téma, které jsem chtěla zadat.

(Jen na úvod - jsem na svůj věk zdráva a neoznámili mi žádnou vážnou diagnózu.)

Byla jsem na běžné preventivce na gynekologii, včetně vzorků na cytologii. Pak mi lékařka sdělila, že pokud bude všechno v pořádku, přijde mi sms od sestřičky, pokud ne, přijde mi od ní mail. Tak jsem to odkývala a tak, za týden přišla sms, ale mě pak napadlo, že sdělit někomu vážnou diagnózu mailem mi připadá takové... divné. Neosobní. A už ani neplatí, co před pár lety, totiž že mail si člověk otevřel v klidu domova, takže jakási výhoda "jsem doma a sedím na zadku" zdaleka nefunguje.

Připadá mi to takové alibistické ze strany lékaře - pošle dozajista víceméně univerzální mail, nemusí čelit zaskočené či šokované pacientce, a to ani po telefonu... A člověk je s blbou zprávou v první chvíli sám.

Stresuje vás čekání na výsledky? A jaký způsob sdělování výsledků připadá nejlepší vám?