Pro doplnění: ten děda ho tam házel opakovaně, ne jednorázově, ani dvakrát, ale asi 6x. Zřejmě očekával, že popáté chlapec kraulem obkrouží koupaliště. Ten chlapeček byl hrůzou bez sebe, protože vždy, když se vynořil,kašlal a lapal po dechu , doplácal se do bezpečí k milovanému dědečkovi, ten ho vzal do náruče a mrštil s ním do vody, respektive pod vodu. Ta panika, děs a topení toho dítěte bylo velmi evidentně vidět. Plavčík zasahovat nemusel, protože děda vnuka vždy včas zachránil. Celá situace trvala pár minu - frustrovaný děda se ukojil poměrně rychle. Prarodiče ze strany matky nijak nezasahovali, přestože byli blizoučko a přihlíželi.
Jejich nečinnost mě tak fascinovala, že jsem si říkala, že to prostě není možné a babička zasáhne. Proto jsem nezasáhla já. Také jsem myslela, na to, jaké asi mají mezi sebou vztahy - prarodiče od matky s prarodiči od otce. To bývá též složité. Takže ne , spáchala jsem trestný čin a nezasáhla. Ale mrzí mě to. Nejraději bych jim ho vytrhla, odnesla v náručí a naučila plavat hezky. Tak jak to naučila babička kdysi mne.