U dcery v 1. a 2. třídě děti dostaly taky na prázdniny úkol. Ale nebyl povinný. Měly přečíst knížku, napsat deník a procvičovat počítání (jak už tu padlo - počítáním km, sčítáním cen a pod.). Moje dítě se cítilo důležitě, že "musí" o prázdninách dřít. Všem o tom vykládala, ale asi to dělalal ráda. Každý den ráno nebo večer prostě napsala pár vět. Vzala si to s sebou i k babiče, ke kamarádce... S kamarádkou si vymýšlely i příklady, takže měla i něco napočítáno. Ona bývala hodně zodpovědná, takže t nebyl prolém udělat. Postupem času bohužel odpovědnosti ubývá a letos by, myslím, nenapsala ani řádku. Před odjezdem na tábor mě upozrnila, že pohled psát nebude. By prý vypadala jak magor. Holt puberta


Nehruť se z toho. Začněte dnes každý den udělat NĚCO - třeba 3 věty a 5 příkladů. Hlavně ne moc, aby se to dalo udělat bez vztekání. Že to všechno do konce prázdnin nestihnete? A co se stane? Nic, ale budete mít dobrý pocit, že jste se ne to nevykašlali úplně a syn bude trošku předpřipravenej na další rok