Jezdila jsem od 1. třídy. Poprvé to byl šok, tábor na 18 dní, já tam nikoho neznala a naši ani nepřijeli na návštěvu, protože to bylo oficiálně zakázané a oni nevěděli, že neoficiálně jsou tam dvě nedělní odpoledne pro návštěvy vyhrazená. Ale jinak se mi tam celkem líbilo a za rok jsem jela zase, tentokrát i se spolužačkou a naši už tedy na návštěvy dorazili. Jezdila jsem pak každý rok (asi 4x na jeden tábor - podnikový, potom na jiný - školní), kromě tábora i sportovní soustředění (10 dní). Měla jsem to ráda, i když jsem se pak samozřejmě zase vždycky těšila domů na vanu, spánek bez budíčku a vůbec "pohodlí". Ale za rok jsem se zase těšila znovu na tábor a i na to soustředění, kde bylo jasné, že od 3. do 7. dne mě bude bolet celý člověk. Těšila jsem se na lidi i na program, určitě bych nechtěla raději být celé prázdniny doma nebo u babičky (na dovolenou s našima jsme jezdili na týden nebo dva, jinak chodili do práce).