Už jako dítěti mi vadilo, že stejný věci bereme zvášť v literatuře, zeměpise, dějepise a jen povrchně, učíme se hlavně jména a letopočty. Mě by to zajímalo víc konkrétně a vcelku, jak se tehdy žilo, třeba - při objevení Ameriky se u nás dělo to ta to, v Číně to bylo takhle, lidi si mysleli tohle, oblékali se takhle, hudba byla takováhle a četli si tyto knihy. K tomu doporučenej nějakej zajímavej film nebo knížka, návštěva muzea, skanzenu.... A ne dějiny Českého státu od - do a pak tu samou dobu probírat zase v jiným předmětu nebo o jiným světadílu.
Jazyky spíš konverzaci a nestydět se mluvit, než složitá gramatika, tělocvik jako volbu pohybu, já bych si vybrala tanec a plavání, neulejvala bych se jako při běhu

, ne jako dril, kdy neběžec musí nutně uběhnout nějakej čas, my jsme dokonce mohly mít tepláky jen jednou za měsíc

a profesorka si to zapisovala, jestli někdo nepředstírá MS 2x za sebou.
matika, fyzika a chemie nemá šanci, ta by mě nebavila nikdy

.