Yuki,
tak domácí školu bych nedala - zvlášť teda ne třetí stupeň, navíc v cizím jazyce, že... tohle skutečně mají virtuální hodiny / přednášky / semináře, které si pustí doma (některých se můžou účastnit - ptát, se mluvit, zasahovat do materiálů; některé jsou fakt "přednášky" - a kupodivu jsem zjistila, že si pouští i ty nepovinné semináře nebo chodí do hodin, kde se třeba ještě něco dovysvětluje - jak fakt jsou velmi zodpovědní a motivovaní).
Plus mají některé hodiny s fyzickou přítomností, plus se se spolužáky stýkají mimo školu. Výhoda je v tom, že mimo tu školu se stýkají s tím, s kým si rozumí, a nejsou povinně zavření s lidma, z nichž polovina ve škole fakt být nechce.

K těm malotřídkám - mohlo by to být řešení "pro všechny" - předpoklad momentálního školství, že v září, v roce, kdy je dítěti šest, se KAŽDÉ dítě naučí písmenko A a v říjnu písmenko B, je zcela mylný. Některé dítě se to naučí až v listopadu, další až v sedmi letech, a jiné to zase umí od pěti let.
Jedno moje dítě ve druhé třídě nebylo schopné pochopit hodiny. Vysvětlovali jsme, kreslili, papírové hodiny s ručičkama zakoupili, a výsledky tristní. Půl roku na to, bez jakéhokoliv dalšího vysvětlování, to dítěti secvaklo a najednou hodiny umělo a samo se divilo, jak to, že mu to nebylo před tím jasné.
Kdyby byly ve třídě děti různých úrovní a různých věků, tak by mohlo být to učení víc nafázované - bez toho, že by se někdo musel cítit blbě nebo neschopně, nebo vyřazeně...