libiku, my íkváči klišé vyloženě milujeme, zvláště pokud nám umožňují si nevyčítat spokojenost (lenost chceš-li).

Maturita jako dokončení úkolu je právě tím přístupem "co jsem se tu naučil nikdo mi nevezme" odpravena, brát ji jako iniciační rituál mi do dnešní doby přijde trochu (dost) přepařené.

Opravdu význam maj fakt ty věci jako takové, nikoli papíry o nich. V tom jsem se synem v naprosté shodě a zcela to odpovídá i mým zkušenostem.

Mohu tě trumfnout? Mám nedokončených 5 VŠ (počítám tedy všechny, na které jsem byla přijata a nedokončila, dvě z těchto jsem ale ani nezačala studovat), a každou z jiného důvodu. Pocit selhání (svého i systému) mám jenom u první - toho matfyzu. Zpětně nahlíženo totiž stačilo se normálně začít i tu matiku učit (což mi tedy mohl někdo naznačit již v průběhu dřívější školní docházky, třeba u té slavné maturity...), mamince jsem nic neříkala, defacto mi na závěr do toho hodila vidle ona, takže jsme se o tom už pak nebavily. Další VŠ byly moje záležitost při zaměstnání, a ty co jsem opravdu studovala, jsou mi k čemu i při živení se. Mně se hodí všechno