Kopřivo,
divím se, že si ze své pozice dovoluje takhle zevšeobecňovat. Je sice možný, že má ve své škole takovou zkušenost, nicméně by měla vědět, že děti s poruchou příjmu potravy se vyskytujou napříč celým spektrem.
Já znám několik lidí s poruchou příjmu potravy. Když pominu některý svý bláznivý kamarádky co zkoušejí všelijaký diety, tak tři v dětským věku:
-kdysi jedna moje spolužačka, rodiče z malé vesnice, všechno, jen ne vystajlovaní, dcera nesmírně ctižádostivá, pořád se učila, dětství trávila v knihovnách, četla,četla. A později zapomínala jíst.Šla na výběrovou VŠ, od rána zavřená v Klementinu. Ráno si tam odnesla jablko, večer ho občas netknutý přinesla. Okolí to bohužel zaznamenalo pozdě, byla často hospitalizovaná a nevím,kde je jí dnes konec.
-dcera mé kamarádky. Její matka inteligentní, vzdělaná, rozumná. A štíhlá. Dcera podědila postavu po otci, zkrátka nebyla štíhlá.Matka poslouchala rady doktora že v žádném případě žádné poznámky na narůstající bříško atd. Tak se tím řídila. V pubertě začala dcera schovávat jídlo, nejíst, hubnout, pak se zase přejídat, zvracet...
--další známá, tedy dcera známé. Opět, snažila se vyvarovat jakýchkoli debat na téma jídlo, dieta, nežer ty chipsy atd..
Holka má ca 15 kg nadváhu, už nechce nikam chodit s kamarádkama, odmítá školní plavání i koupák. I sportovní aktivity.Žere. A žere. Uklidňuje se tím.