Tak, tak to vnímám já...a rozhodně jsem pro to, aby se řekla přiměřeně pravda.

Myslela jsem si, že je velká pravděpodobnost, že dotyčný peníze vrátí...přece jen to je příliš velká suma na tak malé děti, lákalo to, ale současně to je prostě moc na ukradení.
Na druhou stranu, pokud byste to nechali být, ten "nejvhodnější adept na krádež" by adeptem ve vašich i synových očích zůstal navždy. Je dobře, že to takhle dopadlo.
Ale prostě bych nelhala.
S tím, že se poučili oba dva, syn, i kamarád.
Pokud řeknete, že někdo dal obálku s penězi do schránky, stále bude ten "největší adept na krádež" v synových očích nejmožnějším viníkem, a to si nezaslouží.

Jo, a může se to stát, desetileté děti jsou prostě děti, které nemusí ještě úplně domyslet ty konce. Není to nic strašného, zvlášť pokud se v klukovi ozvalo svědomí a ještě měl odvahu se přiznat.
Jsou věci, které nejde napravit, vrátit zpět, tohle naštěstí má svoje řešení.
Ale nevymýšlela bych lži a konstrukty (stejně se většinou provalí)...krádež sama přece stačila, ne?