prosla bulimii, mesice nikdo netusil.
U mě anorexii nikdo netušil asi rok, dokud jsem neměla 36 kg, čehož si náhodou všimnul zubař a zachránil mi tím život. Ve špitále mě dali za dva týdny jakž takž dokupy, poslali mě domů, když jsem jim slíbila, že už budu jíst (nekecám, opradu mi to uvěřili
). Rodina měla zato, že je to tím vyřešené, ale trvalo ještě 25 let než jsem se opravdu srovnala.