Já jsem byla vychrtlé dítě, které permanentně mělo v talíři slzy, protože "jíst se musí". Takže já jsem svým dětem taky nikdy nic nenutila, ani dojídat nikdy nemusely, razila jsem heslo, že nežijeme ve válce ani v chudobě, aby někdo zemřel hlady, když dojí v půlce porce.

Na druhou stranu u nás se nikdy, jak už tady někdo psal, nepožíraly chipsy, tuny sladkostí a podobné náhražky. A jo, děti nepohrdnou McDonaldem, ale je to nouzovka nebo akce s kamarády, není to "jídlo" v tom pravém slova smyslu.