Nojo, je to zvláštní, žejo, že se člověk nemá rád?
U dětí tak do 3 let je to výjimka, že by se neměly rády, prostě si přijdou dokonalé.
Asi pak jak žijeme ve společnosti, to přesvědčení o dokonalosti, tak jak jsme, mizí. Buď se srovnáváme s druhými nebo nás srovnávají druzí, a nebo máme rodiče, co nás nevychovávají a nepodporují přesně tak, jak bychom vzhledem ke svým vrozeným vlastnostem potřebovali.

A vrátit se k přesvědčení, že jsme dokonalí takoví, jací jsme...hm, pro někoho asi hodně těžký. Já třeba neměla problém se svým vnitřkem (já), ale se svou schránkou, ve které moje já "bydlí".

Jinak asi dost lidem pak zase "pomůže" okolí - milující partner, úspěchy v práci a tak...ale to je prostě zvnějšku a nemusí to být trvalý.