Těžko říct. Jsem typické nečekané a nechtěné dítě. A asi je to něco prenatálního, že trval poměrně dlouho dojem, že musím být hodná, slušná a ještě výkonná. Hodná a slušná se mi servalo s genetickým nastavení a možná i se znamením, v jakém jsem zrozena.

Takže až x let dospělé mi začalo leccos zapadávat do sebe, docházet a snažila jsem se vůči dětem neopakovat podobné nastavení. Takže jsem mívala čas na ně, mazlila se, chválila, dodávala sebedůvěru.

Přesto, když s nimi dnes hovořím, zase jsem nastavila vzorce jiné a chyby udělala vlastní a jsou zase jinak nastavení osobnostně, tudíž občas potřebovali spíše nakopnout než pohladit.

Tohle asi bude věčný příběh. Nicméně, obě naše děti říkají, že jsme prima rodiče.. ale stejně vím, že mají nějaké mindráčky a nabijou si kokosy zase jinými způsoby. Zkušenosti jsou nepřenosné. Ale mateřství mi pomohlo pochopit chyby rodičů a leckdy přijmout svoje vlastní.