Pamatuji, od první třídy, branný výcvik..to znamenalo jeden den čistit ty divné gumové maský nějakým smradlavým roztokem a celý den poslouchat jak se amíci jen třesou na nás hodit bombu a že nás SSSR na věčné časy a nikdy jinak, zachrání, ale kdyby náhodou nee. tak ty masky..běhali jsme mezi dymovnicemi v maskách se zátěží z písku, na rukou a nohou igelitáky
..jak malá holka jsem z toho byla docela vyděšená a pořád jsem ten koukala do mraků jestli něco nepadá..Na střední jsme měli zase branný výcvik, kde jsme pro změnu stříleli z malorážek a běhali podle slepých map..a zase mezi dymovnicemi..místní jen zírali jak poletujeme v pláštěnkách v maskách..po letech se pamatuji, že na nějaké diskuzi proběhlo, že ty masky a tehdejší kryty byly až výjimky úplně na nic..kdyby byla kontaminace všude, jako že by byla.takže kdyby něco vybuchlo, tak se člověk na ten hřib podívá jak to hezky září a rozplyne se