branné cvičení ve školce si pamatuju... hrozně mě to bavilo (jako jedna z mála školkových věcí), protože jsme chodili do krytu - každá třída měla určeno, kde je její kryt... líbilo se mi chodit ve sklepních chodbách školky, protože to bylo jinak "zakázané území"
a ve škole mi to taky nevadilo (tam jsme chodili do různých krytů, často sklepy paneláků - vždycky jsme se smáli, že tam by nás to asi nezachránilo - sklepní okýnka co nešla zavřít, o bytelnosti paneláků jsme si nedělali iluze
)
masky nebyly nic strašidelného, ve vesnici s posádkou to nebylo nic nevídaného, naši otcové mívali svou plynovou masku běžně doma...
první reálný strach z války jsem zažila až v okamžiku, kdy byly naši vojáci vysláni do jugoslávie - tenkrát jsme probrečeli nejednu noc strachy, letadla létající nad námi nám pokaždé připomněla, že naši kamarádi se už možná nevrátí...