A taky roušky přes ústa jsme vyráběli, ještě nad rámec těch masek. Spolužák Nečas ji někomu vytáhnul z aktovky, točil s ní nad hlavou na tkalounu a křičel, že to vypadá jako vložka. Strašně jsme se smáli, protože to byl nemyslitelně hanbatý vtip. Ale na základce jsem se opravdu bála atomového výbuchu. Četli jsme cosi o tom, jak se v Hirošimě lidi vypařili a zůstaly na zdech jen jejich připečené stíny. Taky jsem si s oblibou malovala holubici míru, která se kreslila tak, že se přeškrtnul schematický obrázek nukleární bomby. Něco podobného ale probíhalo i na druhé straně studené války (v nižší intenzitě): https://en.wikipedia.org/wiki/Duck_and_cover