Pamatuju se na to přesně, vzpomínka na "hlavou směrem od epicentra výbuchu" mě rozesměje kdykoliv dodnes. Ta cvičení se za nás dělala obvykle o pracovních sobotách (to je taky retro vzpomínka
) a obvykle jsme na závěr opékali buřty
Atomové války jsem se bála, ale by to takový spíš "abstraktní strach", stejně jsem se bála i třeba, že se naši rozvedou, nebo umřou nebo umřu já z jakýchkoliv důvodů, ale nebyl to skutečně prožitý strach. Ve skutečnosti jsem asi ¨podvědomě věřila (a dodnes věřím) že "všechno dobře dopadne".