Přidat odpověď
Ty jo, tak to máš asi úplně jinak než já. Co se třeba týče vzdělání, tak nelpím na výborných výsledcích ve všech předmětech. Dceru by to třeba stálo zbytečné úsilí, které může věnovat nadstandardně předmětům a soutěžím, které ji opravdu baví.
Co se týče týmové spolupráce, tak my jsme rodina introvertů, takže si vše děláme rádi sami a po svém a děti to jaksi mají podobně. Jsou individualisté a úplně předělat to nikdy nepůjde. Kolektivní sporty atd. nejsou nic pro ně. Jsou to spíš ty typy, které někde v laborce budou něco bádat. Hlavně nejstarší dcera. Jak jsem někde četla- svět patří extrovertům - ale introverti ten svět vytváření. Zkrátka takové šedé eminence někde v pozadí, bez kterých by extrovert byli totálně v háji.
No a co se týče skromnosti, tak o tom se tady v diskusi už psalo. Ono je to těžké. Naší rodině konzum už přerostl natolik přes hlavu, že jsme se šprajcli a udělali radikální změny ve stylu života. Zjistili jsme, že zkrátka plno věci nepotřebujeme. Děti to kvitují s nadšením a vůbec, celkově to hrozně moc prospělo. Neříkám, že nic nekupujeme, ale přemýšlíme víc nad tím, co kupujeme a vybíráme spíš kvalitnější alternativy. Nekupujeme třeba vůbec suvenýry, pracholapy, oblečení minimálně. I když bychom na to měli. Mnohem víc nám zůstává na účtu a kvalita života bych řekla, že je mnohem lepší, než za konzumní éry. Už mi ty krámy všude po baráku začaly lézt krkem, teď se u nás volně dýchá, neříkám, že jsme úplní minimalisté, ale máme jen co potřebujeme a co máme rádi a ještě pořád domácnost zeštíhlujeme. Ale jinak skromnost je fajn, ne jen materiální. Obecně se mi začínají příčit lidí, kteří musí být všude vidět, musí všechno mít a tak.
Předchozí