Já vyrostla na chatě u Lužnice, kterou postavil můj děda. Nezapomenutelné dětství. Milovala jsem to tam a mám odtud spoustu zážitků. Zarylo se mi to tam pod kůži a do srdce. Pak přišly povodně 2002 a byl konec jedné kapitoly Ale z domova jsme to měli kousek, jezdili jsme tam na kole, takže v tomhle pohoda. Nebyla tam elektřina, pro vodu se chodilo s konvemi do studny sousedů, mraky komárů, ale jinak nádhera, klid, příroda, romantika.
Časem jsem vyvdala zděnou chatu, spíš domeček. Tam jsme dojížděli asi 10 km. Až jsme dojíždět přestali a po rekonstrukci tam žijeme.
V místě o kterém píšeš bych chalupu pořídila hned - miluju Šumavu a Lipno. Ano, údržba je opruz. Neustále převážení věcí, balení, logistika je taky opruz. Ale pokud máš trochu romantickou duši a baví tě svoboda a příroda, jdi do toho. Když přijedeš a tvoje chalupa tě pozdraví, nádhera