"Rosalie to je trochu hrani se slovicky, tak dobre nahrazuji slovo vzdat se slovem prijmout situaci.

Co kdyz ji prijmout odmitam, resim ji (pokud nemohu ted, pripravuji se na reseni v budoucnosti)."

To bude ten rozdíl Pro mě má "vzdát se" úplně JINÝ význam než přijmout.
K tomu přijetí klidně může patřit i snaha o změnu, nevylučuje se to. Buď to vyjde nebo ne, ale žádná varianta nebude špatně, prostě takhle to teď je, tečka. Pozoruju, a koukám, co z toho vyleze dobrýho

Je to o rozhodnutí. Tak nějak jsem zjistila, že moje odmítání je úplně k prdu, přinese mi to jen trápení, nic víc. Tak si to nebudu ještě zhoršovat, ne?
Po nějakém prvotním šoku, smutku, vzteku se na to zkusím podívat z jinýho úhlu, víc do hloubky, a v drtivé většině se na všem najde něco dobrého, minimálně poučení, zkušenost.
Jasně, že jsou situace, kdy bych si přála velmi, aby to bylo jinak. No ale mám na výběr - buď se tím budu trápit (což je ale úplně k ničemu, jen si tím ublížím ještě víc), nebo to akceptuju. Můžu to zkusit vylepšit, změnit (což ne úplně vždycky jde), nebo najít takový přístup, kdy mě to už vyloženě trápit nebude. Většinou, když to člověk fakt prozkoumá ze všech stran, tak zjistí, že to není tak špatný, prostě je to jiný, než si představoval.
Jasně, že to nejde hned, musím si projít tím srabem, vyžrat si to do dna , ale pak z toho člověk vyleze silnější, zkušenější, tolerantnější, chápavější ...