Jitys, jo, je to krása, pokoseno je vidět (nějaký čas), všude kolem zeleně různého odstínu... a je to můj domov nedovolenkový, stálý. Tedy zatím nezkolaudovaný, pravda, ale kosím již několikátou sezónu. Za to dojíždění do práce mi to stojí První rok tu jsme ještě kosili s manželem společně, a do mé idylky tudíž stále vstupuje smutek, že tu již není a kosím sama, a navždy budu. Nejsem si jistá, že vůbec kdy to tudíž bude čisté štěstí - vždy mi tu bude chybět.