Nekoupíš. A když jsi pleite, opakovaně tě prudí, že nemáš prachy. Vidíš, jak nespravedlivě je to všechno s těmi penězi řešený, pidláš se někde šest hodin a zaplatí ti pětikilo, pak jdeš k advokátovi a platíš tři litry za hodinu. Mně se to vrací opakovaně.
Ale nakonec, když si představím, CO musí pro ten výdělek udělat advokát, CO musí udělat řekněme zubař, co je jeho denní chleba.. br.
Hodně mě to frustrovalo, když jsem ještě učila, protože jsem to prožívala fakt jako nespravedlnost a s léty se to horšilo. Pak jsem měla možnost jít dělat říďu, víc než dvojnásobek peněz, možnost šéfovat, určitá mírná prestiž atd. Na tom jsem zjistila, že nemám peníze, protože nejsem ochotná dělat věci, ze kterých pocházejí. Nestojí mi to zato. Nejsem solventní. Někdy vidím věci solventních lidí a chci je taky, ale když jsem k sobě upřímná, to svoje chci víc.