"Dobry den, pane Chocholousku, mam nahore 5 kilo a strasne me to stve....no s tim jit k psychologovi, tak si me tam nechaj."
Ano, to si myslím, že je přesně ten postup v momentě, kde přijdou na řadu slova "nesnáším", "nenávidím", ne jenom "lehce mi to vadí a hned s tím něco udělám", jak píše třeba taodvedle
.
Nesnášet/nenávidět svoje tělo může být dost závažná psychiatrická porucha. Netvrdím, že je to tak u všech, kteří jsou nespokojení, ale minimálně v některých případech by ten Chocholoušek nebyl tak úplně od věci.
viz třeba zde: https://www.stefajir.cz/?q=dysmorfofobie
a kopíruji:
"Diagnostika
Diagnózu určí psychiatr na základě vyšetření pacienta s přesným zjištěním charakteru jeho obtíží. Důležitá je nicméně spolupráce nemocného, řada z nich si svoji psychiatrickou diagnózu neuvědomuje a psychiatra nevyhledá.
Léčba
Léčba vyžaduje náhled pacienta na svůj problém a ochotu nechat si pomoci, která však není vždy přítomná. Terapie zahrnuje opakovaná psychoterapeutická sezení, při kterém se psychiatr snaží nemocnému pomoci vnímat své tělo realisticky. Z medikamentů mohou pomoci antidepresiva, případně nárazově léky proti úzkosti."