Přidat odpověď
Ale jo, já to vím, vždyť proto se tu taky snažím.
Směšné ti to může připadat, ovšem já to tak fakt mám. Vyrostla jsem u Pražského povstání a od školky (ehm těch pár týdnů, co jsem chodila) do mě hučeli, že Němci jsou fuj, v 9 letech mi předváděli, jak funguje gilotina, denně jsem chodila kolem pomníčků z války, některé z těch mrtvých lidí znali i v 80. letech sousedi osobně, znala jsem pána, který se vzdal svého německého příjmení, protože ho nesnesl (zrovna se o něm natáčí film, pomohl zachránit cca 200tis lidí), znala jsem lidi, kteří prošli koncentrákem a jejich potomky – všichni uměli německy, nikdo tu řeč neměl rád a pokud možno nepoužíval. Nikdy jsem neměla důvod mít k němčině dobrý vztah, byť můj otec občas přednášel na německých VŠ. Tak se ho snažím získat kvůli svým dětem. Co je na tom k nepochopení?
V těch ostatních jazycích jsem nejdřív znala úžasné a zábavné věci a lidi, ale s němčinou to tak nemám, proto hledám.
Kdyby se mě někdo podobně zeptal na angličtinu, francouzštinu, španělštinu, ruštinu, italštinu... tak ho zahrnu nadšenými tipy.
Předchozí