Přidat odpověď
Větře, to je těžké. Pokud k tomu jazyku budou mít a priori odpor, bude se jim o to hůř učit.
Já jako děcko jsem němčinu taky nesnášela. U nás v pohraničí se po otevření hranic němčina rozjela, naši mě přihlásili do jazykovky (na nic) ale když jsem si mohla vybrat, vybrala jsem si angličtinu. Na gymplu jako druhý jazyk - pamatuji si na to učení s odporem, ajk to fakt nešlo. No, a 10 let po maturitě jsem se stěhovala, nejdřív Rakousko, pak Německo. na osvěžení jsem se přihlásila do kurzů pro cizince, kde jsem teda měla štěstí na učitele. A pak už jsem zkoušela plavat - v porodnici, na rodičácích a nakonec i v čistě nemeckém zaměstnání.
Dnes, už zpět v ČR se snažím nezapomenout, čtu a poslouchám německy, jsem rády, když můžu mluvit a snažím se, aby děti nezapomněly.
A naučila jsem se mít němčinu ráda - otevřeal mi spoustu nového prostoru, rozšířila mi blízká místa, kde se bez problémů domluvím. Stále žasnu i nad kombinacemi a vynalézavostí v jazyce a stále se rozšiřuje okruh slov nebo výrazů, o kterýcj jsem si myslela, že jsou české, ale kořeny se najdou právě v němčině.
Tak držím palce v pozitivní motivaci!
Předchozí