Hroudo, ty jsi to tak dobře napsala, přesně tak to vnímám, ale nedokážu říct, dík za odborné shrnutí.
Otázka je, co s tím. Ztrátu autonomie pozoruju, a to silně. Svého času v místní nemocnici primáři malých oborů chodili do práce kdy chtěli, a to klidně i se svým loveckým psem, kterého pak venčila k tomu určená sestra, zatímco pan primář přijímal dámské návštěvy na kanapi. S klidem římského císaře pak vykonával i věci pracovní.
Baba na stejné pozici lítá jak hadr na holi a je hlídána doslova na každém kroku, nemohouc opustit pracoviště ani v polední pauze.