Kat, když už tu budem Val "rozebírat" - život je prostě těžkej
A já si myslím, že ona dělala, co mohla, aby dala dceři to nejlepší. Jenže když jsi v depresi, spoustu věcí nevidíš. Předpokládám, že Val dala holce mnohem víc lásky a nekritizovala ji tak jako to bylo u nich doma. Její dcera má šanci převzít za svůj život svou vlastní zodpovědnost, má rozhodně lepší karty.
Já když si vezmu mojí mámu, tak ona nás hrozně chtěla ušetřit toho, co zažila ona ve své fakt strašně nastavené rodině. Ale já si jako dítě pořád nebyla jistá, jestli mě má vůbec ráda. Ona okolo mne tak kroužila, aby mne nedeptala, ale zase zároveň abych si o sobě moc nemyslela a nebyla rozmazlená. Mě ta základní nejistota, jestli mě má vůbec ráda dost zasáhla sebevědomí. Pamatuju se, že největší něžnost od ní vůči mne byla potřepání po vlasech a nazvání cácorkou (co ty, cácorko), ale ani se u toho nezasmála. Ale v zásadě byla naprosto úžasná máma, spravedlivá, ohleduplná, pracovitá. No ale celej život pak byla s chlapem, co jí trápil a pak si nastěhovala babi, aby ji potrápila ještě víc. Nemůžu říct, že je to ztracená existence, ale od 50 doufá, že v nebi se jí dostane konečně odplaty. Je věřící a tak bere svůj život jako svůj kříž.
Já jsem toto odmítla a snažím se poprat se, ale kvůli nízkému sebevědomí a sklonu k depresím to opravdu není lehké a hlavně ty změny se dějou strašně pomalu. Vůbec se mámě nebo teď tady Valkýře nedivím, že se nedokážou z toho vymanit, já mám spoustu výhod oproti nim a přijde mi to nekonečně těžký.