Valkýro, jo. My jsme to s babičkou kolikrát probírali, že ona reaguje nepřiměřeně, otáčí věci proti nám - my jsem ještě byli psychicky v pořádku a tudíž na to měli energii a ani jsme v tom nebyli tak citově zaangažovaní, ale to bylo jak mluvit do dubu, nebo jak s malým miminem - prostě dokud ten kontakt neutneš, neskončí to. Takža my vnuci, jsme nakonec měli s babičky spíš legraci, věděli jsme, že s ní se musí jak s miminem a rozhodně jsme jí neříkali 90% věcí.
Ale máma to nedokázala, vždycky se jí něco dotklo hluboko uvnitř. A to byly spíš takový nevinný výčitky. To, co udělal ten tatínek zakladatelky, že si jí vzal stranou a zlostně jí šešeptl, že žijou jak na smetišti, no to je strašná podlost, kdo tohle udělá? Jen psychopat, co je přesvědčený, že dělá dobře.