Pět jazyků omluvy? Vidíš, to by mě nenapadlo, měla jsem za to, že existuje jediná PRAVÁ omluva, taková, u které máš jistotu, že ta věc toho člověka opravdu mrzí, že pochopil, co způsobil.
Prostě že je zjevný rozdíl mezi PROMIŇ - myšleným upřímně, a "promiň" - vysloveným jen aby byl klid. Když k tomu neupřímnému promiň někdo přidá ono gesto, i kdyby to byly hodinky s vodotryskem, tak si to může strčit někam, pořád to nepochopil, a je mi to k prdu - i když to gesto bude odpovídat preferovanému jazyku lásky
Kdežto u upřímné omluvy stačí jen projev toho pochopení. Když k tomu přidá nějaká gestíčka, tak dobrý, ale není to nutný.
(Ve skutečnosti to v některých případech znamená, že provinilec by musel chodit kanálama, jak by mu mělo být ze sebe nedobře ... No a řekněme si upřímně, že dost chlapů si prostě tyhle emoce k sobě nepustí, protože by to jednoduše nerozdýchali - to plné vědomí vlastní chyby, uvědomění, co že způsobili.)

Tak by mě zajímalo, jak těch pět jazyků omluv vypadá, nechce se ti to trochu rozepsat?