Je mi jasne, ze pubertaci dokazou prezentovat svuj nazor "provokativne", i kdyz to tak nemysli a nevnimaji. S tim by ale mel mit ucitel zkusenost a mel by vecne vysvetlit detem, co mu vadi. Pokud rekne "že ji není do toho nic, komu si dá poznámku", je mi jasne, ze narazim na zoufalce, ktery si se situaci nevi moc rady a vnima, ze prirozenou autoritou nedisponuje. Take nechape, ze dulezite jsou vztahy mezi detmi, i mezi nim a detmi. Co ale s tim? Zkusit mu vysvetlit, jak deti nespravedlnost vnimaji?