Vím, že je to totálně out ( dle některých zdejších přispěvatelů), ale aspoň něco se snažíme doma dodržovat.

Dneska jsem se vzbudila po šesté, sluníčko bylo jen kousek nad obzorem, tak jsem vyběhla ven a pokoušela se omýt si obličej v rose ( moc to nešlo, rosa skoro nebyla). K rybníku to máme docela daleko, tak jsem se zase vrátila domů.

Máme mazance, budu péct nádivku, dám do ní kopřivy ( našla jsem, že nádivka má být vlastně pozůstatek po pečení obětního beránka), barvím vajíčka, dostanu velmi symbolicky pomlázkou, snažím se na Velký pátek nepracovat v zemi ( povedlo se), neprat prádla ( zapomněla jsem a nastavila jsem včera večer pračku), na Zelený čtvrtek máme něco zeleného k jídlu, dnes budeme mít k obědu pstruha, peču beránka, případně jidášky.

Nejsem věřící, ale snažím se získat nějaké informace o křesťanských velikonocích. Myslím si, že tradice k životu patří. Naštěstí žijeme v době, kdy si každý může dělat co nechce - velikonoce může a nemusí slavit, záleží jen na něm.

Jedna moje babička byla venkovská žena, spíš pověrčivá než věřící. Když nám jednou na Velký pátek spadl květináč s kytkou na zem, tak jsme tajně všechno uklízeli - rozzlobila by se na nás. Po mnoha letech jsem na ní vzpomínala - na Velký pátek nám stavební firma začala bagrovat základy domu.