Samozřejmě, že když to nejde, tak to nejde (nechat si miminko). Mohou být i vážné zdravotní důvody aj. Ale často to nejde ve smyslu bylo by to hoodně obtížné, ale nějak by se to dalo. A tam je to dvojaké - někdo to rozdýchá a důvody i po zákroku racionálně převažují, možná to trochu mrzí, ale rozhodnutí by daná žena neměnila. No a někomu to s psychikou zamává tak, byť to předtím nečekal, že prostě ta lítost převáží ty důvody a mají pak to dítě "znovu", byť to předtím "nešlo".
Já nechci nikoho přemlouvat nebo vnucovat špatné svědomí nebo tak. Chci jen upozornit, že psychika dělá své a tohle je opravdu tak velká věc (protože nejde jen o hlavu, ale i o hormony), že i člověk, který si myslí, že se zná, se pak diví, co po tomto prožitku cítí/přeje si/koná. Mám to zrovna teď v přímém přenosu...