Musím přiznat, že je to dávno a už jsem se dost otrkala. To bylo takový, že jsem měla mimino svoje, mimino cizí svěřené 8 hodin každý pracovní den na hlídaní, svou školu, po nocích práci, diplomku, žádného partnera, nejbližší rodinu 200 km daleko, pražský nájem a žádné peníze. Fakt jsem toho měla plný brejle.

Jinak ranařka nejsem, jsem celkem vstřícné a milé děvče, ale nechtějte mě nas.at. Vykolejená jsem non stop, akorát jsem se naučila si toho moc nevšímát, a když cítím, že je toho moc (v poslední době to cítím spíš zádama než břichem), tak zkrátka polevím. To jde teda třeba v práci, s výsledkama u doktora se to samozřejmě nedá a navíc úplně efektivně to odbourat taky neumim. Zkrátka pořád asi budu přistreslá.