Styděla jsem se za ségru, když jsem slyšela do vedlejší třídy její každodenní scénky (řev, pláč, mlácení do dveří...). Ségra byla předškolačka, já jsem měla 3 roky a chození do školky jsem si vybrečela, ač to nebylo nutné. Stejné scény, co dělala ségra ve školce, jsem dělala já doma. Ségra probrečela i tábor, naši pro nás museli přijet a mě pak nechtěli pustit na tábor až do 6. tř., kdy jsem si ho vyzuřila. Nemohla jezdit ani na prázdniny. Prostě některé děti to nemají rády. Třeba ji to bude víc bavit, až začnou chodit na zahradu.