Manželé Švestkovi není přechylování. Šlo by ještě Švestků, Švestkovic.

Převzetí manželova příjmení ve tvaru "Švestková" teda, vzato kolem a kolem, že manželka patří muži, znamená to, že přebírá přijmení jeho rodiny. Kdybychom chtěli vyjádřit, že je v mužově područí, řekli bychom to krátce (Švestkova).

Přechylování příjmení není patriarchalismus, je to prostě tak, že čeština v tomhle rozlišuje rod. Některý příbuzný slovanský jazyky to maj podobně, některý maj taky mužskou bez a ženskou formu s koncovkou, ale některý to užívaj pravidelně a jiný jen u některejch tvarů. A některý maj společnou koncovku na -ić, která je společná (analogická český na -ic, která je taky společná).

Chápu používání cizích příjmení v původním tvaru a třeba u dětí cizinců narozenejch u nás je vážná profesionální chyba, pokud holčičce na matrice automaticky vysolej příjmení s koncovkou (znemožněj totiž zapsání občanství v zemi původu rodiče, protože se zhusta stane, že dítě nemá příjmení ani po jednom z rodičů).

Ovšem ponechání si příjmení bez koncovky u Češky považuju za neohrabaný, jdoucí proti duchu jazyka, v podstatě dneska za anglismus (případně germanismus, dosađte si). Neohrabaný je to proto, že čeština příjmení skloňuje a ženino příjmení v mužským tvaru je pak nesklonný, tj. kvůli naznačení pádu je potřeba přidat osobní jméno. V srbochorvatským prostředí je například běžný ponechávat cizí příjmení v původním tvaru v prvním pádě, ale pak je skloňovat s ženskou koncovkou (takže Angela Merkel, ale Angelu Merkelovu), což mně osobně přijde jako ucházející popasování se s problémem. Navíc nevím, jak se vyrovnat s příjmeníma v podobě přídavnejch jmen - byla by to pak paní Hradecká nebo paní Hradecký?

Na závěr - jak byste řešili?
Adam Boha - Eva Boha
Adam Bohův - Eva Bohova
Adam Bohovic - Eva Bohovic
Adam Boží - Eva Boží
Adam Božek - Eva Božka nebo Božková
Děti už by byly po nich. Adamův, Adamec, Adamík, Adamovic - Adamova, Adamcová, Adamíková, Adamovic nebo Evin, Evec, Evík, Evovic - Evina, Evcová, Evíková, Evovic