Tady je třeba publukace s teorií i tím, jak vést nějakou takovou lekci (spíše ale řadu lekcí). Tomu by ale mělo předcházet i mnoho jiných, např. Poznávání lidí nebo toto nebo Zvládáme kritiku z tohoto.

Jde o dlouhodobou práci s dětmi, nejlépe od první třídy, kdy postupně buduješ důvěru a zároveň rozvíjíš jejich dovednosti, kdy se nejprve v rámci hry, kde o nic nejde, učí, jak pracovat s hlasem, gesty, vlastními emocemi, potom se učí vyjadřovat věcně, konstruktivně, pak se učí druhému říkat to hezké.....a teprve když už tohle děti umí, tak dojdeš i k tomu, že si umí říct i to, co se jim nelíbí.

Z tvého popisu mi přijde, že paní ředitelka chtěla dát agresorům skutečně pocítit, jaké to je, když se jim říkají nepěkné věci, a zmíněnou holčinu zařadila pro zvýšení kontrastu toho nepěkného pro agresory a toho pěkného pro ni. Začít zrovna s něčím takovým ve chvíli, kdy je celkem klid, bez předchozí další práce s dětmi, a evidentně bez znalosti dětí (jinak by bez přípravy nemohla tu holčičku do téhle role postavit), je nesmysl. Pokud tímto způsobem prováděla psychoterapii, tak je asi hodně dobře, že už to nedělá....

Jinak při nácviku "Na pranýři" se vždy berou nejdříve dobrovolníci, a to i v situaci, kdy je podmínkou pouze pozitivní hodnocení, právě proto, že to je opravdu strašně těžké ustát, být sám proti všem a jen čekat, co se dozvím.